Pranayama

Základní a přirozený rytmus je vdech a výdech. 
Jimi také reagujeme na různé podněty. Na hněv, 
duševní bouři, a na nelibé pocity reaguje člověk 
prudkým výdechem, na radost, uvolnění, smyslnou rozkoš, 
vášeň, vzruch, překvapení a jiné příjemné pocity reaguje 
člověk prudkým vdechem. Protože je ale sexuální styk ukončen 
silným výdechem, jsou po souloži všechny bytosti smutné 
a protože je započat silným vdechem, tak se na něj těší. 

Oba dechy jsou projevem kola samsára, reakcí na uvolňování 
karmánu. Jejich prudkost zapříčiňuje nevědomost, nemoc, 
smrt, brzké stáří, zarputilou a vztelkou povahu a krátký život. 

Tam, kde je doba mezi vdechem a výdechem, co nejdelší /ájama/ 
a vdech a výdech je mírný a jemný, i když není mělký, tam 
přebývá vědění, mír , harmonie, zdraví a dlouhý život. 
Tento pohyb prána a apána se má zastavit, třeba skrze čhéda, 
což je zastavení obou vájus, skrze znění /vibrace/ anačka 
/samohláskové/ zvuky. 

Pránajáma je pak v zásadě zadržením /viččhéda/ vdechu a výdechu 
/švásaprašvása/. Delka těchto tří fází se měří jednotkou délky 
dechu – mátrápramána, jejiž délka je buďto měřena mrknutím oka 
/doba 2 a 1/2 pala/ nebo jednou otočkou palce levé ruky okolo 
levého kolena, nebo otočkou dlaně okolo kolena. 

Today 's Thought

Čajový festival Praha, Vyšehrad 2018

Tržiště života

Moudrý filosof Sokrates věřil,že pro člověka s poznáním,
je nejpřirozenější žít střídmě. On sám ani nenosil opánky,
přesto však znovu a znovu propadal kouzlu tržiště a často
tam chodíval dívat se na vystavené zboží.

Když se jeden z přátel zeptal, proč to dělá, Sokrates odpověděl:
" Rád tam chodím objevovat, bez kolika věcí jsem naprosto
šťastný."

Poznání nespočívá v tom, že víme, co chceme,
ale v tom, že pochopíme, co všechno nepotřebujeme. 

Prvním krokem začíná cesta

Někteří lidé nikdy nic nepochopí,
protože se všeho moc rychle chápou.
Cesta životem koneckonců není ani tak cílová stanice,
jako způsob " jak jdeme".
Kráčíte-li příliš rychle, mnohé vám unikne.

Vědět přesně, kam máme namířeno, může být
nejlepší způsob, jak sejít z cesty....    

Příběh

Slyšel jsem příběh o jedné výpravě archeologů
v jihoamerických Andách, kteří si najali skupinu
místních indiánů jako původce a nosiče.

Cesta na určené místo vysoko v horách měla trvat
několik dnů.
Po třech dnech v jednom horském údolí se
indiáni rozhodli, že dál nepůjdou.

Žádné domluvy, přemlouvání, ani slíbené peníze
je nepřesvědčili, aby změnili své rozhodnutí.

Po dni odpočinku přišel tlumočník indiánů k vedoucímu
archeologů a řekl mu, že mohou pokračovat.

Vedoucí archeologů stále nechápal příčinu jednodenní
zastávky. Příšel s tlumočníkem za indiány a zeptal se
na důvod zastaveni.

Jeden z indiánů řekl:" Postupovali jsme příliš rychle,
naše duše zůstali tam dole v údolí, tak jsme na ně
museli počkat! ... " 

Poučení o štědrosti

V Kurukšétře vládl kdysi král jménem Malajaprabha a ten
rozdával jednou za hladomoru svým poddaným peníze, ministři
mu to však z lakoty rozmluvili. Tu řekl králi jeho syn
Induprabha: " Proč nedbáš, otče, na radu špatných ministrů
o své poddané?

Vždyť máš být stromem, který jim plní všechna přání, jako jsou
oni pro tebe krávou živitelkou!"
Král ovládaný ministry na to odvětil zarmoucenému princi:
" Cožpak mám synu majetek, jehož neubývá? Bez něho nemohu být
pro své poddané stromem, který jim plní všechna přání – proč
se toho neujmeš raději sám?"

Když princ vyslechl otcova slova, umínil si:"Budu konat askezi
tak dlouho, dokud buď nezemřu, nebo se stanu stromem splňující
přání!"

S tímto odhodláním odešel ten velkodušný člověk do háje asketů,
a sotva tam vstoupil, hladomor pominul. Potom si askezí vyprosil
na králi bohů Indrovi, aby mu dal, po čem touží a zrodil se ve
svém městě jako strom, který plnil všechna přání a svými
větvemi rozepjatými na všechny strany a zpěvem ptactva jakoby
lákal chudé a svolával potřebné. Každý den pak splňoval prosebníkům
i těžko splnitelné tužby a poddaní žili jako v nebi, neboť si už
neměli co přát. 

Časem za ním přišel bůh Indra a pravil mu, chtěje ho pokoušet:
"Sloužils jen jiným, pojď však nyní do nebe!" Princ proměněný v
zázračný strom mu odvětil:"Jak bych mohl zklamat kvůli svému
štěstí naděje lidí a dejít do nebe já, zázračný strom, když
ostatní stromy stále obšťastňují svými krásnými květy a plody
jiné a na vlastní štěstí ani nepomyslí?"
Indra mu řekl na tato ušlechtilá slova:" Nechť tedy jde s tebou
do nebe i všechem tvůj lid!" Ale princ proměněný v divotvorný
strom odpověděl:"Jsi-li se mnou spokojen odveď lid do nebe, já
však o to nestojím. Budu konat velkou askezi s jediným cílem -
abych mohl být užitečný druhým!"
¨
Indra pochválil slova tohoto Buddhova vtělení a spokojen odvedl
jeho poddané do nebe. Princ Induprabha nato opustil podobu
stromu a stal se opět člověkem a pobývaje v lesích konal askezi,
až dosáhl stavu bódhisattvy. Takto dobývají úspěchu ti, kdo jsou
oddáni štědrosti. 

Mahabharata - Káma Gíta

Není na žádném světě tvora, který by mne, chtíč, zničil jinými 

metodami než jsou jóga a zbavení se všech žádostí. 

Nemám žádného nebezpečného protivníka, avšak jógu a zbavení se 

všech žádostí, pokládám za nejnebezpečnější a nejsilnější 

nepřátele. 

Každý, kdo touží po poznání, vykoupení, ználi mou strašlivou 

moc, hledí mne zahubit. 

Chce-li mne potlačit modlitbami, zvítězím nad ním 

lstí. Uspávám jeho víru mocnou sugescí, že já, chtíč, 

jsem jeho egem. 

Chce-li mne zničit náboženskými obřady, obětmi, mnohými dary a 

milosrdenstvím, našeptávám mu, že je nejlepším a nejctnostnějším 

člověkem. 

Pokouší – li se mne zničit studiem Védu a Védanty, přemáhám ho 

našeptáváním, že je již dokonale osvícen a naplněn ctností. 

Ten, jehož duchovní síla leží v pravdomluvnosti, chtěl by mne 

zdolat trpělivostí, zjevím se mu jako jeho mysl a tím okamžitě 

přestává věřit v mojí existenci. 

Přísný asketa, domnívaje se, že mne zničí ohňovou a vytrvalou 

askezí, je mnou snadno oklamán. Zjevím se mu v mysli v rouše 

askeze. 

Tomu jenž neovládá dokonale duchovní nauku, žákovi nezkušenému, 

toužícímu po spáse,poznání, směji se bezstarostně 

do obličeje. 

Já chtíč, jsem bůh samostatný a věčně činný. Nemám při své 

práci pomocníka. Nikdo mne dokonale nezdolá ani nepotlačí. 

Mahábhárata /Ašvamédhika -parvan 12,13/ 

Odvěký Řád - Sanatana Dharma

…. teď na okamžik předpokládejme, že jsme se ocitli ve 

svízelné životní situaci nebo bezvýznamné podobě, od níž druzí 

mohou odvracet pohled. 

Jak bychom si vysvětlili svou situaci a smířili se s ní, 

jak bychom si za takových okolností udrželi důstojnost?

Sanatana Dharma má na tuto otázku odpověd. Každému 

inteligentnímu muži nebo ženě, kteří se ocitli ve svízelné 

situaci řekne : 

" Můj milý, je jasné, že v této křehké a bezvýznamné podobě 

těla, je mocný duch a tento mocný duch, je ta část tvého já, 

kterou tvoří čistý Pán. 

Pouze skrze tuto podobu se v tobě může objevit a ty se zase 

objevíš v něm.Tímto způsobem a tím, že překročíš hranice této 

podoby, ukončíš opakující se znovuzrození. Práve ty, více 

nežli ostatní, uvidíš svět, takový jaký skutečně je. 

Nebudeš na ničem lpět, neboť toto lpění je příčinou 

znovozrození. 

Učiň to a překonáš toto omezené tělo a budeš přebývat 

se svobodnou myslí v tomto životě samotném, dokud k 

tobě nepřijde konečné osvobození z pout samsary. 

Neboť ve své nejvnitřnější podobě jsi Vamadéva – Višnu, 

brahmanský trpaslík, jsi Sippivista – odpudivý, jsi 

chodec širokého kroku, jenž kráčí po stádiích světa 

a jehož poslední krok se zmocní vesmíru. 

Tohle jsi můj milý." 

Tak se věnuj józe, aby sis to uvědomil. My tě budeme 

podporovat, jako podporujeme každého jiného sadhua, 

jenž vyvíjí úsilí. 

Toto je moudrost Sanatany Dharmy, projevující se 

v radách synům a dcerám z dobrých rodin, kteří se 

ocitnou v těžké životní situaci. 

Není to žádná autosugesce, je to pravda !!! 

Today 's thought

Na cestě

To, co je nezměřitelné, nepopsatelné se vyjevuje duchem 

cesty a jednáním ctnosti v souladu s

nebem a zemí /veškerenstvem/ mimo lidský rozum.

Sunset in Prague

Jak jednoduché !

Ma Anandamayee about Love

Question : Is it possible to attain to Self-realization by an intensification of emotion, such as love?

Ma Anandamayee :

Yes. Prema, the love of God is certainly a way.

But

what is ordinarily called 'love' is not prema, true love,

but moha, attraction through delusion.

Prema, real love, cannot exist between individuals.

How can one get pure love from that,

which by its very nature is impure,

namely the individual?

Again and again it happens

that people come to this body saying,

"My love for such and such a person is true love, not worldly love."

They are deceiving themselves.

Love for that which is mortal is invariably moha,

attraction through delusion, and leads to death.

Quite obviously so.

Have you not noticed how,

when you find it impossible to get the object of your love

you either wish to kill it or to die yourself?

Whereas prema, the love of God,

takes you to the death of death, to Immortality .

Therefore, it is said, to regard the Guru as all individual is a Sin.

The Guru has to be loved and revered as God.

Some time ago a woman came to this body,

who wanted to commit suicide because her guru had passed away.

I said to her: "Does a Guru die '?

Because he has left his body it does not mean that he is no more.

The Guru is everywhere and never leaves the disciple.

The fact that you want to take your life

out of grief over your Guru’s passing into Mahasamadhi

shows that you love him as a person and not as a Guru.

It was not at all easy to convince the women of this,

and she had to pass through much heartache and

trouble until at last she got over her attachment.

It happens that people fall in love with their Guru.

If he has attained to the state that a Guru should have reached,

he will be able to canalize the disciple's love,

turning it towards the Divine.

But, if he himself has not transcended personality,

difficulties will naturally arise.

This body has come across a number of cases

where inexperienced girls, child widows,

or even married women have been led

into a wrong path by false Gurus.

Tile injunction of the Sastras is that

one has to surrender one's

whole being - body, mind and heart to the Guru.

To surrender one's body means

to surrender one' s desires

so that they may be obliterated,

but not to surrender one's body in the material sense.

If it is misunderstood in this way,

as occurs sometimes, then this body says,

although you may have received diksa from him,

that person is not your Guru.

You should then bathe in the Ganges and

purify yourself and make a fresh start.

Although the mantra cannot be defiled,

there are instances

when it becomes imperative to relinquish even that, namely,

if it is inextricably associated with the memory of the false guru.

In such cases it is advisable to change the mantra to another.

People contract so-called love marriages,

but in some cases both parties are disillusioned and

after a time each separately come to this body lamenting and repenting.

Zen

Zenový mnich šel lesem. Najednou si všiml, že ho sleduje tygr.
Začal tedy utíkat, ale svým vlastním způsobem, takže ani moc
nepospíchal. Pohyboval se rychle, v klidu a pohodě.
Tak trochu si to užíval. Napadlo ho:"Když si to užívá ten tygr,
proč bych nemohl i já?"

Doběhl na okraj srázu a aby ho tygr nedostal,pověsil se na
větev jednoho stromu na skále. Když se podíval dolů do údolí
uviděl tam dalšího tygra, jak na něj čeká.A nahoru na kopec
přiběhl ten první. Mnich visel na větvičce mezi nimi, dole
byl jeden a nahoře druhý tygr.

Začal se smát. Pak si ještě všiml, že tu větvičku,na
které visel, přehryzávají dvě myši, jedná bílá, druhá černá.
Mnich se rozesmál na celé kolo a řekl si:"To je život.
Den a noc, bílá a černá myš. Kamkoliv se rozhodnu jít,
všude mě čeká smrt. To je život!" A dosáhl satori, prvního
záblesku osvícení. To je život! Není třeba se rozčilovat,
takhle to prostě je.

Ať jdete kamkoliv, všude na vás čeká smrt, i kdyby jste se
rozhodli raději nikam nechodit,dny a noci pomalu budou
ukrajovat váš život. Proto se smál.

Začal se rozhlížet kolem, protože už bylo jisté, že zemře,
a tak se tím nemělo cenu trápit.
Když je smrt nevyhnutelná,tak proč si s ní dělat starosti?
Znepokojovat se má smysl,jen pokud to ještě není jisté
a lze něco udělat.Pokud je to jisté, nemá cenu se tím
vzrušovat,osud se naplní. Hledal tedy jak si užít poslední
okamžiky.

Všiml si, že blízko něj je pár jahod, a tak si je utrhl a
snědl.Vychutnal si je a dosáhl osvícení.
Stal se buddhou, probuzeným, protože ani blížící se smrt ho
nedokázala vyvést z rovnováhy. Dokázal si vychutnat jahody.
Byly tak sladké!
A v ten okamžik vše zmizelo, tygři, větev i on sám.
Stal se vesmírem.

Radost ze hry

Co znamená vítězství a co je to prohra?

Snad pošetilost, která zatemňuje jasnou mysl....

Vnitřní i vnější setkání v Aihóli

Někdy síla ducha sestupuje a přichází k nám prostřednictvím
druhých lidí, vtělí se na okamžik a skrze ně nám sdílejí
poselství ..... 

The Magic Sunset

Iluze naší mysli

Jelikož nevědomost tkví svými kořeny v božském,

 je stejně rozsáhlá a neomezená jako poznání samo

 a vyhlíží stejně skutečně.

Today 's Thought