Cesta

Nejčístší se ptal Nekonečnosti? "Co ty víš o cestě?"
A Nekonečnost řekla: "Nevím."

Zeptal se Nečinnosti.
A Nečinnost řekla: " Já znám cestu."
"Jestliže znáš cestu, můžeš to upřesnit?"
"Mohu."
"A jak.?"
Nečinnost řekla: "Podle toho. co já vím o cestě, může být ctěna,
může být zavržena, může se spojovat, může být rozmetána, to je,
co o cestě vím."

Nejčistší se na jejich slova přeptal Nepočátku: " Zmamená to,
že Nekonečnost nechce vědět, zatímco Nečinnost vi?. Kdo z obou
má pravdu?"
Nepočátek pravil: "Nevědět je hloubka, vědět je mělčina. Nechtít vědět
je niternost, vědět je vnějšek."
Načeš si Nejčistší povzdechl: "Tak nechtít vědět je vědět. Vědět je nevědět.
Kdo ví, co je vědění nevědění?"

Nepočátek řekl: "Cesta se nedá slyšet, ta najednou uslyšená není ta
pravá. Cesta se nedá vidět, ta jednou uviděná není ta pravá. Cesta se
nedá sdělit, ta jednou sdělená není ta pravá!
Víš to, co tvoří tvary, je samo bez tvaru? Cestě nepatří jméno."

Nepočátek pokračoval: "Odpovídat na otázku po cestě už samo znamená
neznat cestu. Kdo se na cestu ptá, nikdy o cestě neuslyší. Cesta nemá
otázku, cesta nemá odpověď. Ptát se na to, co nemá otázku, znamená
ptát se marně, odpovídat tam, kde není odpověď, je bezobsažné.
Tak prázdně odpovídat na marné otázky, znamená, že takový člověk
tam venku nevidí prostor a čas, tam uvnitř nezná veliký počátek.
Proto nikdy nepřekročí to pravé pohoří, nikdy se nebude toulat velkou
prázdnotou."

Čuang' C