Pomíjivost

Pomíjivost všeho a změny jsou přirozeností tohoto světa. 

Udržet si nějakou jistotu
je jako chtít uvěznit vítr ve svých dlaní.
Pro mnoho lidí jsou obavy z budoucnosti, totéž co strach ze změny.
Jsme-li ztotožněni se svým egem, nechceme se vzdát toho, co zmáme. 

Samy změny jsou považovány za hrozbu, protože ego, je spokojeno s tím, 

co samo může ovládat.

Vědomé vnímání pomíjivosti všeho, nám pomůže zmírnit strach ze změny, 

neboť naše duše není podřízena změně takovým způsobem jako ego.

Vztah našeho ega ke změnám, může ilustrovat příběh z indické mytologie,
kdy Bohyně /symbol životní síly/ se projevuje ve dvou podobách : Kali a Durga.
Kálí je strašlivá bohyně, které má na krku náhrdelník z lebek a kolem pasu
opasek z kostí a hnátů, z jazyka ji kape krev a v ruce drží zkrvavený meč.
Kali je nepřítel ega, její děsivou podobu vídíme i cítíme, když se snažíme
ovládat svět kolem sebe a když se nechceme něčeho vzdát. Jejím ukolem je
rozdrtit ego a odtrhnout od nás od toho, na čem tolik lpíme.

Jakmile se vzdáme ega, Kali se promění v milostivou bohyni Durgu.Cesty
života nás vedou k tomu, abychom se co nejdřív přiblížili ke Kali a všemu,
z čeho máme strach. Čelit strachu z budoucnosti, je nejlepší způsob, jak
vstoupit do dimenze své vnitřní podstaty.
Musíme být ochotni otevřít se všemu, co je obsaženo v přítomném okamžiku,
včetně toho, co nám připadá nejhrozivější.
Velkou odvahou a nebojácností se můžeme seznámit s démony ve svém nitru.

Ego existuje jen v pozemském čase, kdežto naše vnitřní podstata/ duše/ v
duchovním čase. Když se naučíme žít v obou časech, 

dosáhneme hlubokého klidu,
který mám umožní jinak se dívat na přicházející změny. 

Když přestaneme  lpět na pevnosti všeho, uvědomíme se jistotu věčného 

přítomného okamžiku,začneme ke změnám přistupovat bez strachu a obav.

Jeden farmář měl koně, jehož si nesmírně cenil. Když mu jednoho dne kůň
utekl, farmářův soused přišel k němu na návštěvu, vyjádřit mu soustrast.
"Velice mě mrzí tvá ztráta", řekl mu, neboť se snažil být dobrým přítelem.
" Nikdy nevíš, k čemu je to dobré," řekl farmář.
Hned následujícího dne se kůň vrátil a přivedl s sebou krásnou divokou
kobylu. "To je úžasné ", řekl mu soused, "jaké štěstí!". Farmář odpověděl:
"Nikdy nevíš." Když farmářův syn začal kobylu trénovat, kobyla ho shodila
na zem a syn si zlomil nohu. Soused opět přišel a projevil mu svou soustrast.
Farmář odpověděl: " Nikdy nevíš."
Za nějakou dobu projížděli vesnicí kozáci, kteří verbovali mladé muže do armády.
Farmářova syna neodvedli, protože měl zlomenou nohu. "Jsi velmi šťastný muž,"
řekl mu soused, když se to dověděl.......

Tento příběh ukazuje, že nikdy nevíme, co se stane a jak nás to ovlivní. 

Zákon pomíjivosti od nás požaduje, abychom se naučili přijímat změny 

a zůstali otevření tomu, co nevíme a co přide....