Tržiště života

Moudrý filosof Sokrates věřil,že pro člověka s poznáním,
je nejpřirozenější žít střídmě. On sám ani nenosil opánky,
přesto však znovu a znovu propadal kouzlu tržiště a často
tam chodíval dívat se na vystavené zboží.

Když se jeden z přátel zeptal, proč to dělá, Sokrates odpověděl:
" Rád tam chodím objevovat, bez kolika věcí jsem naprosto
šťastný."

Poznání nespočívá v tom, že víme, co chceme,
ale v tom, že pochopíme, co všechno nepotřebujeme. 

Prvním krokem začíná cesta

Někteří lidé nikdy nic nepochopí,
protože se všeho moc rychle chápou.
Cesta životem koneckonců není ani tak cílová stanice,
jako způsob " jak jdeme".
Kráčíte-li příliš rychle, mnohé vám unikne.

Vědět přesně, kam máme namířeno, může být
nejlepší způsob, jak sejít z cesty....    

Příběh

Slyšel jsem příběh o jedné výpravě archeologů
v jihoamerických Andách, kteří si najali skupinu
místních indiánů jako původce a nosiče.

Cesta na určené místo vysoko v horách měla trvat
několik dnů.
Po třech dnech v jednom horském údolí se
indiáni rozhodli, že dál nepůjdou.

Žádné domluvy, přemlouvání, ani slíbené peníze
je nepřesvědčili, aby změnili své rozhodnutí.

Po dni odpočinku přišel tlumočník indiánů k vedoucímu
archeologů a řekl mu, že mohou pokračovat.

Vedoucí archeologů stále nechápal příčinu jednodenní
zastávky. Příšel s tlumočníkem za indiány a zeptal se
na důvod zastaveni.

Jeden z indiánů řekl:" Postupovali jsme příliš rychle,
naše duše zůstali tam dole v údolí, tak jsme na ně
museli počkat! ... " 

Poučení o štědrosti

V Kurukšétře vládl kdysi král jménem Malajaprabha a ten
rozdával jednou za hladomoru svým poddaným peníze, ministři
mu to však z lakoty rozmluvili. Tu řekl králi jeho syn
Induprabha: " Proč nedbáš, otče, na radu špatných ministrů
o své poddané?

Vždyť máš být stromem, který jim plní všechna přání, jako jsou
oni pro tebe krávou živitelkou!"
Král ovládaný ministry na to odvětil zarmoucenému princi:
" Cožpak mám synu majetek, jehož neubývá? Bez něho nemohu být
pro své poddané stromem, který jim plní všechna přání – proč
se toho neujmeš raději sám?"

Když princ vyslechl otcova slova, umínil si:"Budu konat askezi
tak dlouho, dokud buď nezemřu, nebo se stanu stromem splňující
přání!"

S tímto odhodláním odešel ten velkodušný člověk do háje asketů,
a sotva tam vstoupil, hladomor pominul. Potom si askezí vyprosil
na králi bohů Indrovi, aby mu dal, po čem touží a zrodil se ve
svém městě jako strom, který plnil všechna přání a svými
větvemi rozepjatými na všechny strany a zpěvem ptactva jakoby
lákal chudé a svolával potřebné. Každý den pak splňoval prosebníkům
i těžko splnitelné tužby a poddaní žili jako v nebi, neboť si už
neměli co přát. 

Časem za ním přišel bůh Indra a pravil mu, chtěje ho pokoušet:
"Sloužils jen jiným, pojď však nyní do nebe!" Princ proměněný v
zázračný strom mu odvětil:"Jak bych mohl zklamat kvůli svému
štěstí naděje lidí a dejít do nebe já, zázračný strom, když
ostatní stromy stále obšťastňují svými krásnými květy a plody
jiné a na vlastní štěstí ani nepomyslí?"
Indra mu řekl na tato ušlechtilá slova:" Nechť tedy jde s tebou
do nebe i všechem tvůj lid!" Ale princ proměněný v divotvorný
strom odpověděl:"Jsi-li se mnou spokojen odveď lid do nebe, já
však o to nestojím. Budu konat velkou askezi s jediným cílem -
abych mohl být užitečný druhým!"
¨
Indra pochválil slova tohoto Buddhova vtělení a spokojen odvedl
jeho poddané do nebe. Princ Induprabha nato opustil podobu
stromu a stal se opět člověkem a pobývaje v lesích konal askezi,
až dosáhl stavu bódhisattvy. Takto dobývají úspěchu ti, kdo jsou
oddáni štědrosti.