28.11.18

Dávná vzpomínka "ve snění" ...



. . Je mi kolem 40 let a žiji si příjemným životem. Za několik úplňků
po rozchodu se ženou odjíždím s přítelem do přístavu Adan /Adén/ na jih
naší země. Z města Amran, poblíž kterého žiji je to cesta na několik dní.  
Jedem na velbloudech a dvě noci přespáváme v hostincích. Cestou také
projíždíme nádherným městem Taizz, které není velké, 
ale patří k nejkrásnějším v celé naší zemi.
Toto město je vstupní branou do naši země. Leží v nadmořské výši
kolem 1500 metrů. Město obklopují mohutné hradby, ze sluncem vypálených
cihel. Uprostřed hradeb se táhne dlážděný přikop, poslední překážka před
vstupem do města. Několika patrové kamenné domy vytváří dominantu středu města.
Taizz je sídelním městem našich králů. Je uprostřed obchodních cest mezi
Adanem a Mokkou na pobřeží Rudého moře.
V naší zemí je uctívána božská trojice Měsíc ,Slunce a Venuše.
Ve městě je několik chrámu zasvěcených jak měsíčnímu bohu Ilumkuh,
které je mužské božstvo, také i slunečnímu bohu Šamsí, který
zastupuje ženské božstvo. Nejvíce je však zde projevovaná úcta
mužskému bohu Athtar, který je spojen s Venuší.

Ve městě se nachází jedna z nejstarších knihoven nynějšího světa,
kde jsou zachovány legendy o dávné historii našich předků,
O dávných městech jako Marib a sloupovém městě Irem a údajně 
o mystickém kmeni Ad, z kterého pocházíme.

V Adanu jsme se rozhodli , že pojedeme na několik týdnů do země
která se nazývá obchodníky Sophir /Indie/. Z přístavu v Adanu
každý týden jezdí obchodní lodě na jih této země.. 

Přístav Adan leží na březích velkého oceánu, je obklopen horami
a dá se do něho vstoupit pouze z jedné strany. Samotné přístavní
město je velké, jsou tam krásné zahrady, palmy u pobřeží, ale
nedostatek pitné vody, která se shromažďuje v období dešťů do
velkých cisteren. 

Po několika dnech vyjíždíme z přístavu obchodní lodí ,která směřuje
do kraje zvaného Abhira, která leží na západním pobřeží země Sophir.
Město Suppára, Suppáraka, kam po několika týdnech připlouváme je střediskem
obchodu, převážně s drahokamy, vzácným růžovým dřevem, krásnými látkami,
a lze zde sehnat zboží z celého tehdejšího světa.

Je to velké přístavní město.Panuje tu velké horko, stejné jako v Adanu.
Jsem zvyklý na chladnější podnebí hor, tak mi počasí nedělá dobře.
Po dvou týdnech pobytu Suppatře odjíždíme s jedním místním učeným mužem,
panditem, směrem na sever do Vindhya pohoří, do kraje , který se nazývá
Avanti. Nachází se tam jedno z nejkrásnějších měst země Sophir - Udžjajiní.
Město je nádherné, plné zahrad a parků, zvláště mě zaujaly stavby chrámů,
nikdy jsem podobné stavby neviděl , některé z nejvyšších jsou vysoké i
desítky metrů. Něco trochu se dovídám o jejich božstvech, která uctívají.

Potkávám zde i jejich svaté muže,někteří mají dlouhé vlasy, spletené
do drdolů, a různá označení na čele, jiní jsou dohola ostříhaní.
Mají jasné oči, radost ze života, je z nich cítit lehkost bytí.
Po několika dnech se seznamuji s mužem, kterého nazývají bráhman,
lidé k němu projevují úctu. Hovořím s ním přes tlumočníka.
Vysvětluje mi smysl života a jeho účel podle jejich poznání a tradice,
které nazývá Védy. Je to všeobsáhlé poznání o stvoření světa, údělu
člověka a jeho poslání v podobě osobního a společenského vývoje.
Moc mu nerozumím, je to velmi rozdílné co jsem dosud poznal a
jaké představy o smyslu života mám. Jde z něho zvláštní síla
a radost, je velmi moudrý a přitom i praktický, jak později zjišťuji.

Zve mě na pouť do pohoří Vindhja, která se právě koná v tomto období.
Přijímám jeho pozvání.
Po několika dnech se dostáváme k veliké řece Narmadá, malou lodí
přeplouváme na ostrov uprostřed řeky, kde je starý asi 15m vysoký chrám.
Je tu už mnoho desítek poutníků. Zítra je úplněk a začíná několikadenní
slavnost.
Několik bráhmanů následující den provádí několika hodinové obřady
k uctění božstva,  pána Vesmíru Vishvanáthy, jsou slyšet recitace
a zpěvy posvátných manter. Po obřadu je velká hostina. Veškeré
jídlo se nejprve obětuje božstvům a pak je rozděleno lidem.
Jídlo je lehké, chutné, lahodné, ale bezmasé…..

Líbí se mi tu. Země má příjemnou vibraci, lidé tu jsou otevření, zvědaví,
Jak uvidí cizince hned se s ním dávají do řeči. Nejvíce se ptají na
vaše jméno a zemi odkud jste.......

Přirozená "logika" života


Mistr Čuang rybařil na řece Pchu.
Král země Čchu za ním poslal dva hodnostáře.
Předstoupili před něj a pravili mu:"Náš pán si
přeje, abyste zaujal odpovědné místo ve státním úřadě!"

Mistr Čuang dál držel prut, ani se neohlédl,
a řekl:"Slyšel jsem, že máte ve Čchu posvátnou želvu,
která je už tři tisíce let mrtva. Král ji chová pečlivě
zabalenu rouškou, v pouzdře v hlavní síni chrámu předků.
Ta želva, čemu by asi dala přednost, býti mrtva s ostatky,
jež tu uctívají, anebo se živá jen tak v blátě mrcasit?"

Oba hodnostáři pravili:"Nepochybně by chtěla živá se
mrcasit v blátě?"

Mistr Čuang řekl:"Jděte pryč! Já se budu mrcasit v blátě!"





24.11.18

Today thought




Ayurveda



Ayurvéda není pouhým lékařským přístupem ke zdraví. Jedná se spíše
o ucelenou filosofii života. Považuje subjektivní a nehmotné části
života za stejně důležité jako části objektivní a hmotné,
tedy aspekty života pozorovatelné fyzickými smysly.

Tento náhléd na život uznává, že nehmotné složky života –
naše vědomí, mysl, myšlenky a city - oživují a řídí jeho
fyzické složky.

Na základě tohoto úhlu pohledu definuje Ayurvéda ayu neboli
život jako inteligentní souhru čtyř základních složek života:
átmanu /duše/, manasu /mysli/, indríjí /smyslů/ a šaríra /těla/
a životem jako celkem.

Tělesná, mentální nebo emoční nerovnováha vzniká tehdy,
jestliže chybí spojení mezi subjektivními/nehmotnými/ a
objektivními /hmotnými/ oblastmi života.

Krása úsměvu




17.11.18

Dhyana


Mysl vám nikdy nemůže dát anandu /blaženost/ 
a také někdo jiný vám ji nemůže dát. 
Je ukrytá ve vás a pokud mysl se nachází ve 
stavu bez utrpení, ananda začne proudit. 
Nepřichází z mysli, ale ze samotné 
podstaty našeho byti.... 

Kala - Pán času /Yamaraja/



Setkání s Yamou. Yama představuje Pána času i Smrti.
Moudří říkají, že příprava
na přechod /smrt/ je nejdůležitějším cvičením v našem životě.

Když si uvědomíme, že jsme smrtelní
přestaneme odkládat věci na později,
potlačovat a neprojevovat své city.
Budeme se těšit z krásy světa a života,
přestaneme bránit své ego a jeho projevy
a především brát vše až přliš vážně.

Naše moderní společnost odmítá smrt,
která je projevuje velkým strachem

Jsme vychováváni tak, abychom zapomněli na to,
že jednoho dne zemřeme a tím ztrácíme vědomí toho,
že život je velké mystérium .... 

10.11.18

Pranayama


Základní a přirozený rytmus je vdech a výdech. 
Jimi také reagujeme na různé podněty. Na hněv, 
duševní bouři, a na nelibé pocity reaguje člověk 
prudkým výdechem, na radost, uvolnění, smyslnou rozkoš, 
vášeň, vzruch, překvapení a jiné příjemné pocity reaguje 
člověk prudkým vdechem. Protože je ale sexuální styk ukončen 
silným výdechem, jsou po souloži všechny bytosti smutné 
a protože je započat silným vdechem, tak se na něj těší. 

Oba dechy jsou projevem kola samsára, reakcí na uvolňování 
karmánu. Jejich prudkost zapříčiňuje nevědomost, nemoc, 
smrt, brzké stáří, zarputilou a vztelkou povahu a krátký život. 

Tam, kde je doba mezi vdechem a výdechem, co nejdelší /ájama/ 
a vdech a výdech je mírný a jemný, i když není mělký, tam 
přebývá vědění, mír , harmonie, zdraví a dlouhý život. 
Tento pohyb prána a apána se má zastavit, třeba skrze čhéda, 
což je zastavení obou vájus, skrze znění /vibrace/ anačka 
/samohláskové/ zvuky. 

Pránajáma je pak v zásadě zadržením /viččhéda/ vdechu a výdechu 
/švásaprašvása/. Delka těchto tří fází se měří jednotkou délky 
dechu – mátrápramána, jejiž délka je buďto měřena mrknutím oka 
/doba 2 a 1/2 pala/ nebo jednou otočkou palce levé ruky okolo 
levého kolena, nebo otočkou dlaně okolo kolena.