Pranayama

Základní a přirozený rytmus je vdech a výdech. 
Jimi také reagujeme na různé podněty. Na hněv, 
duševní bouři, a na nelibé pocity reaguje člověk 
prudkým výdechem, na radost, uvolnění, smyslnou rozkoš, 
vášeň, vzruch, překvapení a jiné příjemné pocity reaguje 
člověk prudkým vdechem. Protože je ale sexuální styk ukončen 
silným výdechem, jsou po souloži všechny bytosti smutné 
a protože je započat silným vdechem, tak se na něj těší. 

Oba dechy jsou projevem kola samsára, reakcí na uvolňování 
karmánu. Jejich prudkost zapříčiňuje nevědomost, nemoc, 
smrt, brzké stáří, zarputilou a vztelkou povahu a krátký život. 

Tam, kde je doba mezi vdechem a výdechem, co nejdelší /ájama/ 
a vdech a výdech je mírný a jemný, i když není mělký, tam 
přebývá vědění, mír , harmonie, zdraví a dlouhý život. 
Tento pohyb prána a apána se má zastavit, třeba skrze čhéda, 
což je zastavení obou vájus, skrze znění /vibrace/ anačka 
/samohláskové/ zvuky. 

Pránajáma je pak v zásadě zadržením /viččhéda/ vdechu a výdechu 
/švásaprašvása/. Delka těchto tří fází se měří jednotkou délky 
dechu – mátrápramána, jejiž délka je buďto měřena mrknutím oka 
/doba 2 a 1/2 pala/ nebo jednou otočkou palce levé ruky okolo 
levého kolena, nebo otočkou dlaně okolo kolena.