28.11.18

Dávná vzpomínka "ve snění" ...



. . Je mi kolem 40 let a žiji si příjemným životem. Za několik úplňků
po rozchodu se ženou odjíždím s přítelem do přístavu Adan /Adén/ na jih
naší země. Z města Amran, poblíž kterého žiji je to cesta na několik dní.  
Jedem na velbloudech a dvě noci přespáváme v hostincích. Cestou také
projíždíme nádherným městem Taizz, které není velké, 
ale patří k nejkrásnějším v celé naší zemi.
Toto město je vstupní branou do naši země. Leží v nadmořské výši
kolem 1500 metrů. Město obklopují mohutné hradby, ze sluncem vypálených
cihel. Uprostřed hradeb se táhne dlážděný přikop, poslední překážka před
vstupem do města. Několika patrové kamenné domy vytváří dominantu středu města.
Taizz je sídelním městem našich králů. Je uprostřed obchodních cest mezi
Adanem a Mokkou na pobřeží Rudého moře.
V naší zemí je uctívána božská trojice Měsíc ,Slunce a Venuše.
Ve městě je několik chrámu zasvěcených jak měsíčnímu bohu Ilumkuh,
které je mužské božstvo, také i slunečnímu bohu Šamsí, který
zastupuje ženské božstvo. Nejvíce je však zde projevovaná úcta
mužskému bohu Athtar, který je spojen s Venuší.

Ve městě se nachází jedna z nejstarších knihoven nynějšího světa,
kde jsou zachovány legendy o dávné historii našich předků,
O dávných městech jako Marib a sloupovém městě Irem a údajně 
o mystickém kmeni Ad, z kterého pocházíme.

V Adanu jsme se rozhodli , že pojedeme na několik týdnů do země
která se nazývá obchodníky Sophir /Indie/. Z přístavu v Adanu
každý týden jezdí obchodní lodě na jih této země.. 

Přístav Adan leží na březích velkého oceánu, je obklopen horami
a dá se do něho vstoupit pouze z jedné strany. Samotné přístavní
město je velké, jsou tam krásné zahrady, palmy u pobřeží, ale
nedostatek pitné vody, která se shromažďuje v období dešťů do
velkých cisteren. 

Po několika dnech vyjíždíme z přístavu obchodní lodí ,která směřuje
do kraje zvaného Abhira, která leží na západním pobřeží země Sophir.
Město Suppára, Suppáraka, kam po několika týdnech připlouváme je střediskem
obchodu, převážně s drahokamy, vzácným růžovým dřevem, krásnými látkami,
a lze zde sehnat zboží z celého tehdejšího světa.

Je to velké přístavní město.Panuje tu velké horko, stejné jako v Adanu.
Jsem zvyklý na chladnější podnebí hor, tak mi počasí nedělá dobře.
Po dvou týdnech pobytu Suppatře odjíždíme s jedním místním učeným mužem,
panditem, směrem na sever do Vindhya pohoří, do kraje , který se nazývá
Avanti. Nachází se tam jedno z nejkrásnějších měst země Sophir - Udžjajiní.
Město je nádherné, plné zahrad a parků, zvláště mě zaujaly stavby chrámů,
nikdy jsem podobné stavby neviděl , některé z nejvyšších jsou vysoké i
desítky metrů. Něco trochu se dovídám o jejich božstvech, která uctívají.

Potkávám zde i jejich svaté muže,někteří mají dlouhé vlasy, spletené
do drdolů, a různá označení na čele, jiní jsou dohola ostříhaní.
Mají jasné oči, radost ze života, je z nich cítit lehkost bytí.
Po několika dnech se seznamuji s mužem, kterého nazývají bráhman,
lidé k němu projevují úctu. Hovořím s ním přes tlumočníka.
Vysvětluje mi smysl života a jeho účel podle jejich poznání a tradice,
které nazývá Védy. Je to všeobsáhlé poznání o stvoření světa, údělu
člověka a jeho poslání v podobě osobního a společenského vývoje.
Moc mu nerozumím, je to velmi rozdílné co jsem dosud poznal a
jaké představy o smyslu života mám. Jde z něho zvláštní síla
a radost, je velmi moudrý a přitom i praktický, jak později zjišťuji.

Zve mě na pouť do pohoří Vindhja, která se právě koná v tomto období.
Přijímám jeho pozvání.
Po několika dnech se dostáváme k veliké řece Narmadá, malou lodí
přeplouváme na ostrov uprostřed řeky, kde je starý asi 15m vysoký chrám.
Je tu už mnoho desítek poutníků. Zítra je úplněk a začíná několikadenní
slavnost.
Několik bráhmanů následující den provádí několika hodinové obřady
k uctění božstva,  pána Vesmíru Vishvanáthy, jsou slyšet recitace
a zpěvy posvátných manter. Po obřadu je velká hostina. Veškeré
jídlo se nejprve obětuje božstvům a pak je rozděleno lidem.
Jídlo je lehké, chutné, lahodné, ale bezmasé…..

Líbí se mi tu. Země má příjemnou vibraci, lidé tu jsou otevření, zvědaví,
Jak uvidí cizince hned se s ním dávají do řeči. Nejvíce se ptají na
vaše jméno a zemi odkud jste.......

Přirozená "logika" života


Mistr Čuang rybařil na řece Pchu.
Král země Čchu za ním poslal dva hodnostáře.
Předstoupili před něj a pravili mu:"Náš pán si
přeje, abyste zaujal odpovědné místo ve státním úřadě!"

Mistr Čuang dál držel prut, ani se neohlédl,
a řekl:"Slyšel jsem, že máte ve Čchu posvátnou želvu,
která je už tři tisíce let mrtva. Král ji chová pečlivě
zabalenu rouškou, v pouzdře v hlavní síni chrámu předků.
Ta želva, čemu by asi dala přednost, býti mrtva s ostatky,
jež tu uctívají, anebo se živá jen tak v blátě mrcasit?"

Oba hodnostáři pravili:"Nepochybně by chtěla živá se
mrcasit v blátě?"

Mistr Čuang řekl:"Jděte pryč! Já se budu mrcasit v blátě!"





24.11.18

Today thought




Ayurveda



Ayurvéda není pouhým lékařským přístupem ke zdraví. Jedná se spíše
o ucelenou filosofii života. Považuje subjektivní a nehmotné části
života za stejně důležité jako části objektivní a hmotné,
tedy aspekty života pozorovatelné fyzickými smysly.

Tento náhléd na život uznává, že nehmotné složky života –
naše vědomí, mysl, myšlenky a city - oživují a řídí jeho
fyzické složky.

Na základě tohoto úhlu pohledu definuje Ayurvéda ayu neboli
život jako inteligentní souhru čtyř základních složek života:
átmanu /duše/, manasu /mysli/, indríjí /smyslů/ a šaríra /těla/
a životem jako celkem.

Tělesná, mentální nebo emoční nerovnováha vzniká tehdy,
jestliže chybí spojení mezi subjektivními/nehmotnými/ a
objektivními /hmotnými/ oblastmi života.

Krása úsměvu




17.11.18

Dhyana


Mysl vám nikdy nemůže dát anandu /blaženost/ 
a také někdo jiný vám ji nemůže dát. 
Je ukrytá ve vás a pokud mysl se nachází ve 
stavu bez utrpení, ananda začne proudit. 
Nepřichází z mysli, ale ze samotné 
podstaty našeho byti.... 

Kala - Pán času /Yamaraja/



Setkání s Yamou. Yama představuje Pána času i Smrti.
Moudří říkají, že příprava
na přechod /smrt/ je nejdůležitějším cvičením v našem životě.

Když si uvědomíme, že jsme smrtelní
přestaneme odkládat věci na později,
potlačovat a neprojevovat své city.
Budeme se těšit z krásy světa a života,
přestaneme bránit své ego a jeho projevy
a především brát vše až přliš vážně.

Naše moderní společnost odmítá smrt,
která je projevuje velkým strachem

Jsme vychováváni tak, abychom zapomněli na to,
že jednoho dne zemřeme a tím ztrácíme vědomí toho,
že život je velké mystérium .... 

10.11.18

Pranayama


Základní a přirozený rytmus je vdech a výdech. 
Jimi také reagujeme na různé podněty. Na hněv, 
duševní bouři, a na nelibé pocity reaguje člověk 
prudkým výdechem, na radost, uvolnění, smyslnou rozkoš, 
vášeň, vzruch, překvapení a jiné příjemné pocity reaguje 
člověk prudkým vdechem. Protože je ale sexuální styk ukončen 
silným výdechem, jsou po souloži všechny bytosti smutné 
a protože je započat silným vdechem, tak se na něj těší. 

Oba dechy jsou projevem kola samsára, reakcí na uvolňování 
karmánu. Jejich prudkost zapříčiňuje nevědomost, nemoc, 
smrt, brzké stáří, zarputilou a vztelkou povahu a krátký život. 

Tam, kde je doba mezi vdechem a výdechem, co nejdelší /ájama/ 
a vdech a výdech je mírný a jemný, i když není mělký, tam 
přebývá vědění, mír , harmonie, zdraví a dlouhý život. 
Tento pohyb prána a apána se má zastavit, třeba skrze čhéda, 
což je zastavení obou vájus, skrze znění /vibrace/ anačka 
/samohláskové/ zvuky. 

Pránajáma je pak v zásadě zadržením /viččhéda/ vdechu a výdechu 
/švásaprašvása/. Delka těchto tří fází se měří jednotkou délky 
dechu – mátrápramána, jejiž délka je buďto měřena mrknutím oka 
/doba 2 a 1/2 pala/ nebo jednou otočkou palce levé ruky okolo 
levého kolena, nebo otočkou dlaně okolo kolena. 

10.08.18

Tržiště života


Moudrý filosof Sokrates věřil,že pro člověka s poznáním,
je nejpřirozenější žít střídmě. On sám ani nenosil opánky,
přesto však znovu a znovu propadal kouzlu tržiště a často
tam chodíval dívat se na vystavené zboží.

Když se jeden z přátel zeptal, proč to dělá, Sokrates odpověděl:
" Rád tam chodím objevovat, bez kolika věcí jsem naprosto
šťastný."

Poznání nespočívá v tom, že víme, co chceme,
ale v tom, že pochopíme, co všechno nepotřebujeme. 


09.08.18

Prvním krokem začíná cesta


Někteří lidé nikdy nic nepochopí,
protože se všeho moc rychle chápou.
Cesta životem koneckonců není ani tak cílová stanice,
jako způsob " jak jdeme".
Kráčíte-li příliš rychle, mnohé vám unikne.

Vědět přesně, kam máme namířeno, může být
nejlepší způsob, jak sejít z cesty....    

Příběh


Slyšel jsem příběh o jedné výpravě archeologů
v jihoamerických Andách, kteří si najali skupinu
místních indiánů jako původce a nosiče.

Cesta na určené místo vysoko v horách měla trvat
několik dnů.
Po třech dnech v jednom horském údolí se
indiáni rozhodli, že dál nepůjdou.

Žádné domluvy, přemlouvání, ani slíbené peníze
je nepřesvědčili, aby změnili své rozhodnutí.

Po dni odpočinku přišel tlumočník indiánů k vedoucímu
archeologů a řekl mu, že mohou pokračovat.

Vedoucí archeologů stále nechápal příčinu jednodenní
zastávky. Příšel s tlumočníkem za indiány a zeptal se
na důvod zastaveni.

Jeden z indiánů řekl:" Postupovali jsme příliš rychle,
naše duše zůstali tam dole v údolí, tak jsme na ně
museli počkat! ... " 


Poučení o štědrosti


V Kurukšétře vládl kdysi král jménem Malajaprabha a ten
rozdával jednou za hladomoru svým poddaným peníze, ministři
mu to však z lakoty rozmluvili. Tu řekl králi jeho syn
Induprabha: " Proč nedbáš, otče, na radu špatných ministrů
o své poddané?

Vždyť máš být stromem, který jim plní všechna přání, jako jsou
oni pro tebe krávou živitelkou!"
Král ovládaný ministry na to odvětil zarmoucenému princi:
" Cožpak mám synu majetek, jehož neubývá? Bez něho nemohu být
pro své poddané stromem, který jim plní všechna přání – proč
se toho neujmeš raději sám?"

Když princ vyslechl otcova slova, umínil si:"Budu konat askezi
tak dlouho, dokud buď nezemřu, nebo se stanu stromem splňující
přání!"

S tímto odhodláním odešel ten velkodušný člověk do háje asketů,
a sotva tam vstoupil, hladomor pominul. Potom si askezí vyprosil
na králi bohů Indrovi, aby mu dal, po čem touží a zrodil se ve
svém městě jako strom, který plnil všechna přání a svými
větvemi rozepjatými na všechny strany a zpěvem ptactva jakoby
lákal chudé a svolával potřebné. Každý den pak splňoval prosebníkům
i těžko splnitelné tužby a poddaní žili jako v nebi, neboť si už
neměli co přát. 

Časem za ním přišel bůh Indra a pravil mu, chtěje ho pokoušet:
"Sloužils jen jiným, pojď však nyní do nebe!" Princ proměněný v
zázračný strom mu odvětil:"Jak bych mohl zklamat kvůli svému
štěstí naděje lidí a dejít do nebe já, zázračný strom, když
ostatní stromy stále obšťastňují svými krásnými květy a plody
jiné a na vlastní štěstí ani nepomyslí?"
Indra mu řekl na tato ušlechtilá slova:" Nechť tedy jde s tebou
do nebe i všechem tvůj lid!" Ale princ proměněný v divotvorný
strom odpověděl:"Jsi-li se mnou spokojen odveď lid do nebe, já
však o to nestojím. Budu konat velkou askezi s jediným cílem -
abych mohl být užitečný druhým!"
¨
Indra pochválil slova tohoto Buddhova vtělení a spokojen odvedl
jeho poddané do nebe. Princ Induprabha nato opustil podobu
stromu a stal se opět člověkem a pobývaje v lesích konal askezi,
až dosáhl stavu bódhisattvy. Takto dobývají úspěchu ti, kdo jsou
oddáni štědrosti. 

31.07.18

Mahabharata - Káma Gíta



Není na žádném světě tvora, který by mne, chtíč, zničil jinými 
metodami než jsou jóga a zbavení se všech žádostí. 

Nemám žádného nebezpečného protivníka, avšak jógu a zbavení se 
všech žádostí, pokládám za nejnebezpečnější a nejsilnější 
nepřátele. 

Každý, kdo touží po poznání, vykoupení, ználi mou strašlivou 
moc, hledí mne zahubit. 

Chce-li mne potlačit modlitbami, zvítězím nad ním 
lstí. Uspávám jeho víru mocnou sugescí, že já, chtíč, 
jsem jeho egem. 

Chce-li mne zničit náboženskými obřady, obětmi, mnohými dary a 
milosrdenstvím, našeptávám mu, že je nejlepším a nejctnostnějším 
člověkem. 

Pokouší – li se mne zničit studiem Védu a Védanty, přemáhám ho 
našeptáváním, že je již dokonale osvícen a naplněn ctností. 

Ten, jehož duchovní síla leží v pravdomluvnosti, chtěl by mne 
zdolat trpělivostí, zjevím se mu jako jeho mysl a tím okamžitě 
přestává věřit v mojí existenci. 

Přísný asketa, domnívaje se, že mne zničí ohňovou a vytrvalou 
askezí, je mnou snadno oklamán. Zjevím se mu v mysli v rouše 
askeze. 

Tomu jenž neovládá dokonale duchovní nauku, žákovi nezkušenému, 
toužícímu po spáse,poznání, směji se bezstarostně 
do obličeje. 

Já chtíč, jsem bůh samostatný a věčně činný. Nemám při své 
práci pomocníka. Nikdo mne dokonale nezdolá ani nepotlačí. 


Mahábhárata /Ašvamédhika -parvan 12,13/ 



Odvěký Řád - Sanatana Dharma


…. teď na okamžik předpokládejme, že jsme se ocitli ve 
svízelné životní situaci nebo bezvýznamné podobě, od níž druzí 
mohou odvracet pohled. 

Jak bychom si vysvětlili svou situaci a smířili se s ní, 
jak bychom si za takových okolností udrželi důstojnost?

Sanatana Dharma má na tuto otázku odpověd. Každému 
inteligentnímu muži nebo ženě, kteří se ocitli ve svízelné 
situaci řekne : 

" Můj milý, je jasné, že v této křehké a bezvýznamné podobě 
těla, je mocný duch a tento mocný duch, je ta část tvého já, 
kterou tvoří čistý Pán. 
Pouze skrze tuto podobu se v tobě může objevit a ty se zase 
objevíš v něm.Tímto způsobem a tím, že překročíš hranice této 
podoby, ukončíš opakující se znovuzrození. Práve ty, více 
nežli ostatní, uvidíš svět, takový jaký skutečně je. 
Nebudeš na ničem lpět, neboť toto lpění je příčinou 
znovozrození. 
Učiň to a překonáš toto omezené tělo a budeš přebývat 
se svobodnou myslí v tomto životě samotném, dokud k 
tobě nepřijde konečné osvobození z pout samsary. 
Neboť ve své nejvnitřnější podobě jsi Vamadéva – Višnu, 
brahmanský trpaslík, jsi Sippivista – odpudivý, jsi 
chodec širokého kroku, jenž kráčí po stádiích světa 
a jehož poslední krok se zmocní vesmíru. 
Tohle jsi můj milý." 

Tak se věnuj józe, aby sis to uvědomil. My tě budeme 
podporovat, jako podporujeme každého jiného sadhua, 
jenž vyvíjí úsilí. 

Toto je moudrost Sanatany Dharmy, projevující se 
v radách synům a dcerám z dobrých rodin, kteří se 
ocitnou v těžké životní situaci. 

Není to žádná autosugesce, je to pravda !!! 




18.06.18

Ma Anandamayee about Love


Question : Is it possible to attain to Self-realization by an intensification of emotion, such as love?


Ma Anandamayee :

Yes. Prema, the love of God is certainly a way.

But
what is ordinarily called 'love' is not prema, true love,
but moha, attraction through delusion.

Prema, real love, cannot exist between individuals.

How can one get pure love from that,
which by its very nature is impure,
namely the individual?

Again and again it happens
that people come to this body saying,
"My love for such and such a person is true love, not worldly love."
They are deceiving themselves.

Love for that which is mortal is invariably moha,
attraction through delusion, and leads to death.
Quite obviously so.
Have you not noticed how,
when you find it impossible to get the object of your love
you either wish to kill it or to die yourself?

Whereas prema, the love of God,
takes you to the death of death, to Immortality .

Therefore, it is said, to regard the Guru as all individual is a Sin.
The Guru has to be loved and revered as God.
Some time ago a woman came to this body,
who wanted to commit suicide because her guru had passed away.
I said to her: "Does a Guru die '?
Because he has left his body it does not mean that he is no more.
The Guru is everywhere and never leaves the disciple.

The fact that you want to take your life
out of grief over your Guru’s passing into Mahasamadhi
shows that you love him as a person and not as a Guru.

It was not at all easy to convince the women of this,
and she had to pass through much heartache and
trouble until at last she got over her attachment.

It happens that people fall in love with their Guru.
If he has attained to the state that a Guru should have reached,
he will be able to canalize the disciple's love,
turning it towards the Divine.
But, if he himself has not transcended personality,
difficulties will naturally arise.

This body has come across a number of cases
where inexperienced girls, child widows,
or even married women have been led
into a wrong path by false Gurus.

Tile injunction of the Sastras is that
one has to surrender one's
whole being - body, mind and heart to the Guru.

To surrender one's body means
to surrender one' s desires
so that they may be obliterated,
but not to surrender one's body in the material sense.

If it is misunderstood in this way,
as occurs sometimes, then this body says,
although you may have received diksa from him,
that person is not your Guru.
You should then bathe in the Ganges and
purify yourself and make a fresh start.

Although the mantra cannot be defiled,
there are instances
when it becomes imperative to relinquish even that, namely,
if it is inextricably associated with the memory of the false guru.
In such cases it is advisable to change the mantra to another.

People contract so-called love marriages,
but in some cases both parties are disillusioned and
after a time each separately come to this body lamenting and repenting.




16.06.18

Zen

Zenový mnich šel lesem. Najednou si všiml, že ho sleduje tygr.
Začal tedy utíkat, ale svým vlastním způsobem, takže ani moc
nepospíchal. Pohyboval se rychle, v klidu a pohodě.
Tak trochu si to užíval. Napadlo ho:"Když si to užívá ten tygr,
proč bych nemohl i já?"

Doběhl na okraj srázu a aby ho tygr nedostal,pověsil se na
větev jednoho stromu na skále. Když se podíval dolů do údolí
uviděl tam dalšího tygra, jak na něj čeká.A nahoru na kopec
přiběhl ten první. Mnich visel na větvičce mezi nimi, dole
byl jeden a nahoře druhý tygr.

Začal se smát. Pak si ještě všiml, že tu větvičku,na
které visel, přehryzávají dvě myši, jedná bílá, druhá černá.
Mnich se rozesmál na celé kolo a řekl si:"To je život.
Den a noc, bílá a černá myš. Kamkoliv se rozhodnu jít,
všude mě čeká smrt. To je život!" A dosáhl satori, prvního
záblesku osvícení. To je život! Není třeba se rozčilovat,
takhle to prostě je.

Ať jdete kamkoliv, všude na vás čeká smrt, i kdyby jste se
rozhodli raději nikam nechodit,dny a noci pomalu budou
ukrajovat váš život. Proto se smál.

Začal se rozhlížet kolem, protože už bylo jisté, že zemře,
a tak se tím nemělo cenu trápit.
Když je smrt nevyhnutelná,tak proč si s ní dělat starosti?
Znepokojovat se má smysl,jen pokud to ještě není jisté
a lze něco udělat.Pokud je to jisté, nemá cenu se tím
vzrušovat,osud se naplní. Hledal tedy jak si užít poslední
okamžiky.

Všiml si, že blízko něj je pár jahod, a tak si je utrhl a
snědl.Vychutnal si je a dosáhl osvícení.
Stal se buddhou, probuzeným, protože ani blížící se smrt ho
nedokázala vyvést z rovnováhy. Dokázal si vychutnat jahody.
Byly tak sladké!
A v ten okamžik vše zmizelo, tygři, větev i on sám.
Stal se vesmírem.




Radost ze hry


Co znamená vítězství a co je to prohra?

Snad pošetilost, která zatemňuje jasnou mysl....

02.06.18

Vnitřní i vnější setkání v Aihóli


Někdy síla ducha sestupuje a přichází k nám prostřednictvím
druhých lidí, vtělí se na okamžik a skrze ně nám sdílejí
poselství ..... 

25.05.18

Iluze naší mysli


Jelikož nevědomost tkví svými kořeny v božském,
 je stejně rozsáhlá a neomezená jako poznání samo
 a vyhlíží stejně skutečně.

22.05.18

Hari OM !!



Once I was very much in love with a woman. I was telling my Indian father, 
Mr. Tewari, about it and he was listening very patiently. 
When I finished he said, ‘My boy, relationships are business. 
Do your business. Enjoy your business. But love is what lasts 24 hours a day, 
365 days a year. 
Real love is who we are; it’s not between people. 
It’s not affection, it’s not caring, not attachment. 
It’s actually who we are. It’s our true nature." 

 Krishna Das