Zkoušky života

Šel jsem žebrotou od prahu k prahu, vesnickou cestou, 

když ve slunci zlatý vůz se objevil v dáli jako sen. 

A pomyslil jsem si, kdo je ten král králů?

Mé naděje vysoko stoupaly a zdálo se mi, že moje zlé 

dny jsou u konce. Stál jsem, čekaje na dary, jež budou 

dány bez prošení a na bohatství, jež bude rozhazováno 

na všechny strany do prachu. 

Vůz zastavil, kde jsem stál. Tvůj pohled padl na mne a 

Ty jsi sestoupil s úsměvem. Cítil jsem, že konečně přišlo 

štěstí mého života. 

Pak jsi náhle vztáhl ruku a řekl:" Co ty mi dáš?" 

Ach jaký královský žert to byl, otevřít svou dlaň 

prosebně před žebrákem! Byl jsem zmaten a stál nerozhodnut, 

a pak jsem z vaku vyňal nejmenší zrnko obilné a dal Ti je. 

Ale jak velké bylo mé překvapení, když jsem na konci dne 

vyprázdnil svůj vak na zemi a našel v ubohé hromádce 

malinké zrnko zlata. 

Hořce jsem zaplakal a přál si, abych byl měl zmužilost, 

dáti Tobě, vše co mám. 

" Proč ty zkoušky většinou prohráváme ............??? "